Šťastná.....v nemoci i ve zdraví......

Vedu si pěkný, spokojený život. Jsem šťastná.....Mám práci, která mne velmi baví a naplňuje. Pracuji jako instrumentářka na operačním sále. Stala jsem se součástí krásné kliniky a skvělého pracovního týmu. Byl to vlastně můj sen, který jsem si splnila až v dospělém věku. Studovat jsem začala až po třicítce a pomalými krůčky jsem si plnila své vytýčené cíle. Tak můj život funguje v mnoha směrech. Kladu si dlouhodobé cíle . Ať v práci, tak ve sportu i osobním životě. Když se rozhodnu natrénovat na maraton, žádný trénink nevynechám a běhám klidně ve čtyři ráno s čelovkou na hlavě.:-)  Jsem tedy trochu paní URPUTNÁ...Zkrátka, co si umanu, to udělám. Tedy ne, že by tam nebyly i kroky zpět, to se stává běžně, ale když upadnu, pokorně vstanu, opráším kolena a jdu dál.

No a teď, tedy myslím přibližně před rokem, byl můj pád trochu větší. Tedy z mého pohledu. Onemocněla jsem, tak trochu záhadně se mi stal život velmi bolestný. Několik týdnů, měsíců jsem jen ležela a naříkala bolestí. Nebyla jsem schopná samostatného života. Nedokázala jsem řídit auto, protože mne neposlouchaly nohy. Nebyla jsem schopná si doma uklidit, uvařit. Jen díky rodině a okolí jsem zatím  vše zvládla. Celý můj dosavadní život šel stranou. Práce, sport, cestování....vše se zastavilo a já měla spoustu času jen přemýšlet. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že se neuzdravím. Dál jsem si plánovala následující rok. Dokonce a to tu přiznám poprvé, jsem se zaregistrovala na několik závodů v příštím roce a to i na maraton. Věř a víra tvá tě uzdraví....jsem si myslela....Zatím je ale všechno úplně jinak. I když stále doufám v uzdravení.

Během všech těch dlouhých týdnů, kdy jsem se snažila zjistit něco víc o mém onemocnění a léčbě, četla jsem  denně a stále čtu desítky, stovky lidských příběhů, které trápí podobné potíže a s nimi spojené životní příběhy a peripetie. Jsou to velmi smutné osudy a já si často říká, že jsem šťastný  člověk a nemám právo fňukat. Kdyby bylo v mých silách, ráda bych všem pomohla, ale není jak. 

Protože jsem trochu odpůrcem velkých dávek chemie, nejsem vzorný pacient, který slupne každou tabletu co mu kdo dá. Snažím se analgetika užívat jen v těch největších bolestech a opravdu odmítám antidepresiva, která nám jsou všem podsouvána v hojných dávkách.
Vymyslela jsem si svůj denní plán pro spokojený život a pokud by to komukoli z vás pomohlo, motivovalo vás to, budu moc ráda. 

Každý den, v kteroukoli denní hodinu, kdy mám zrovna světlou chvilku bez velkých bolestí se budu hýbat. Dle možností, procházka se psy, běhací pás, cvičení, švihadlo, posilování vlastní vahou a nebo třeba tanec....cokoliv, co mi činní radost. Dnes jsem šla na pásu 30 min. Žádný velký výkon, ale já mám dobrý pocit.:-) A tak si myslím, že je jedno, jestli se připojíš ty , kdo máš také zdravotní potíže nebo ty co máš nadváhu, nebo ty, kdo chceš mít lepší kondici....nebo ty, kdo chceš mít radost ze života.....:-)

Tak příště ahoj....

Helena